Je opět neděle, ticho se cítí tak blízko. Topím se v těžkých myšlenkách, protože nemůžu být u tebe. Tato vzdálenost mezi námi, která se zdá neproniknutelná, stahuje mě dolů, nic, co pro nás můžu udělat.

Kdybychom jen mohli jít kroky, potkat se na půli cesty. Naděje může zahnat temnotu, aby uzdravení mohlo začít. Kdybychom si mohli podat ruce, aby tato bolest přešla, ať nás najde nový čas a krása lásky zvítězí.

Stojíme tak daleko od sebe a slyšíme mnoho příběhů o Bohu milosrdenství, odjakživa hledaném. Ale když cítíme stejného ducha, který nás všechny obklopuje, jak se může stát, že se v nenávisti ztrácíme, odpověď leží tak blízko.

Kdybychom jen mohli jít kroky, potkat se na půli cesty. Naděje může zahnat temnotu, aby uzdravení mohlo začít. Kdybychom si mohli podat ruce, aby tato bolest přešla, ať nás najde nový čas a krása lásky zvítězí.

Vím, je to tak moc těžké, prosit o odpuštění a říct, co potřebujeme. Proč jsme tak nemilosrdní? Každé slovo toho druhého zní falešně, přesto pravda zná mnoho stran. Proč jsme tak nemilosrdní? Uvězněni v hořkém sporu! Kdy k tomu budeme konečně připraveni?

Můžeme jít tyto kroky, potkat se na půli cesty. Naděje může zahnat temnotu a uzdravení začne. Podáváme si ruce teď, aby tato bolest přešla, ať nás najde nový čas a krása lásky zvítězí.

Můžeme jít tyto kroky, potkat se na půli cesty. Naděje může zahnat temnotu a uzdravení začne. Podáváme si ruce teď, aby tato bolest přešla, ať nás najde nový čas a krása lásky zvítězí.